Polaris 2005

19.5.2005

aneb jak jsme závodili u klokan?

Kdysi dávno jsem surfoval po netu a narazil jsem na stránku nejproslulej�ího orienta?ního bajkového závodu na sv?t? - Polaris Challenge. V tu chvíli jsem jsi vzpomn?l na Ctíbu Podbráskýho, který mi kdysi vypráv?l jeho zá�itky z tohodle závodu z Austrálie. Te?, kdy� jsem s Ivou na n?jaký ?as v Austrálii, vzpomn?l jsem si, jak si Ctíba ten závod pochvaloval. No ?ekl jsem si, �e kdy� u� jsme tady, tak pro? bychom to taky nejeli. Navíc to je na australský pom?ry doslova za barákem, jen p?t hodin jízdy na sever od Sydney. Oba jsme se pro Polaris nadchli a doslova jsem si st?íhali metr do startu závodu. To jsme ov�em je�t? v?bec netu�ili, co si pro�ijeme.

Na�emu odjezdu p?edcházela pom?rn? dlouhá p?íprava výbavy. Tenhle typ závodu je hodn? podobný ?eskýmu bajko-orien?áku Bike Adventure. Je taky dvoudenní ov�em s tím rozdílem, �e se nespí v prostoru startu a cíle, ale v utajeným kempu n?kde v prostoru závodu, co� znamená, �e si dvojice vezou povinnou výbavu - to máte stan, spacák, va?i?, nádoby na va?ení, jídlo na dva dny, ?elovku, lékárni?ku, pí�?alku, pumpi?ku, sadu na opravu du�í, flísku, nepromokavou bundu... Práv? proto ka�dý tým rozmý�lí, nakupuje ultralehký a ultramalý vybavení, odleh?uje kola, taktizuje s rozlo�ením zát?�e mezi oba ?leny týmu a v?bec v�elijak se sna�í zbavit zbyte?ných gram?. To není ná� p?ípad. My nic nenakupujeme a rad�i vyu�íváme na�i ultrat?�kou a ultraobjemnou výbavu, kterou jsme si s sebou p?ivezli z Evropy na cestování.

Tak�e nakonec na�e h?bety zat?�ují objemné kletry a v nich zimní spacáky, expedi?ní stan velikosti leti�tního hangáru a dal�í ultrat?�ké v?ci. Váhu jsme si rozd?lili podle kondi?ky. Iva v posledních m?sících moc nejezdila (byli jsme spolu na asi t?ech vyjí�?kách za posledních osm m?síc? a její kolo jsme kupovali t?sn? p?ed závodem), já jsem na tom byl o poznání líp. Proto v?t�ina t?�kých v?cí skon?ila v mým batohu. Trochu jsem si p?ipadal jako horolezec p?ed výstupem na K2, proto�e m?j batoh m?l ca. 14 kilo. Ba??�ky soupe?? byli o trochu v?t�í ne� velikost ledvinky a podez?íval jsem je, �e se spí� chystají na odpolední výlet na Koko?ín ne� na p?enocování v bu�i.

Nastal den D - 13. b?ezna, co� je "u klokan?" práv? konec léta. Teploty u� nedosahují ?ty?icítek jako ve vrcholu léta a p?ed závodem poklesly na rozumných 30 stup??. Na cestu vyrá�íme p?j?eným autem a bez autoatlasu, co� vlastn? tak moc nevadí, proto�e popis cesty do centra závodu je dost jednoduchý - ze Sydney po?ád na sever, v druhým m?st? doleva, v první vesnici doprava a pak u� to je první vesnice na sever. Jen musím dodat, �e celková vzdálenost byla skoro 400 km.

Posledních 40 km jedem po úzký �otolinový cest? p?es hory. Byla to jedna z mála p?ístupových cest do vesnice Comboyne, kde bylo centrum závodu. Jen se v duchu modlíme, aby jsme tu zítra nemuseli závodit. Ty kopce jsou skute?n? vra�edný.

Po?adatelé zpest?ili u� tak zajímavý závod, kdy� vyhlásili jako dobrovolné téma závodu krávy. Spousta borc? vyzdobilo svý kola ve stylu krav a bejk?, nekte?í se dokonce nastrojili do fe�ných kravských oble?k?. N?kte?í byli natolik state?ní, �e v t?ch oble?cích závodili celý víkend. Netu�ím, co si mysleli místní, kdy� na cest? potkali Heide a Gertrude, dv? "jakoby selky" na �elezných krávách, které dokonce nebyli ani �enské, ale dva chlapi s p?kn? chlupatejma nohama.

U� stojíme na startu a ?eká nás první (sobotní) etapa, která je na 7 hodin. Stejn? jako u BA, kdo p?ijede po limitu, dostane p?kn? velkou bodovou penalizaci. Hned po startu p?kn? do kopce pro bodové ohodnocení kontrol. Zji�?ujeme, �e ty body jsou dost zvlá�tn? rozeseté. Ve vnit?ním okruhu jsou malé body a na kraji mapy velké. Taktizujeme, rozmý�líme. Na kraj mapy se asi nedostaneme a tak volíme postup po vnit?ních kontrolách. Víc za mí? ne� t?eba jen jednu za hodn?. Podle m? to po?adatelé postavili tak pro mistry sv?ta v MTBO, proto�e i nejlep�í chlapská dvojice v pr?b?hu dne nasbírá jen asi tak polovinu mo�ných bod?, co� je na podobný typ závodu docela málo. Navíc se nabízí jen mílo mo�ností na výb?r.

Hned na za?átku valíme na jednu blízkou kontrolu, kde si m?�eme koupit za pár dolar? ?ty?i klí?ky. Kdy� jeden z nich bude pasovat do zámku kola, které bude vystavené a zam?ené ve ve?erním kempu, tak ten bajk skoro za sto tisíc korun je ná�. Bohu�el nepasoval ani jeden. Dál �lapeme nádhernou krajinou do tý doby, ne� mi v jednom sjezdu upadl mapník - no jo, vlastní výroba na koleni, p?ece si tu nepo?ídím Miry mapník za dolary J Pak pokra?ujeme (já s mapou za pasem) do pekelnýho sjezdu. Jdeme hlubokou trávou, která zakrývá díry a sna�íme se nenechat strhnout kolem. Já pla�ím hady a Iva opatrn? na�lapuje. Vidíme skupinku Ozík?, jeden z nich se sna�il sjezd zdolat v sedle a skon?il se zlomenou klí?ní kostí. Spodní ?ást kopce u� p?kn? valíme po pastvinách. Pak p?i�el hluboký brod. Ve?er nechceme klepat kosu v promo?ených botách, a proto nezbývá ne� to vzít na boso. Pak p?ichází stoupání, který odhadujeme tak na hodinu, ale síly ubývají, kopec je prud�í ne� jsme si mysleli, batohy t?�knou a nakonec jsou z toho hodiny dv?. Proto vynecháváme jednu kontrolu, kterou jsme p?vodn? m?li v plánu. Nejsme zvyklí tla?it kolo do kopce, ale tenhle si to vynutil hned n?kolikrát.

Bereme je�t? poslední kontrolu p?ed kempem. Na ní potkáváme nev?stu - o�klivýho tlustýho chlapa ve svatebních �atech, který rozdává svatební dort. M?am! Pak u� jen pár zkopc? a dokopc? a na záv?r sobotní etapy si vychutnáváme rychlej asi 4km sjezd p?ímo do bush-kempu. P?ijí�díme je�t? n?kolik minut p?ed limitem.

Jsme une�ení z místa, kam jsme dorazili. Kemp je ve?ejný tábo?i�t? uprost?ed divo?iny, skute?n? to je "middle of nowhere". Jdem se vykoupat do ?í?ky a cestou potkáváme asi dvou metrovýho je�t?ra. Te? opravdu nelitujeme, �e máme po?ádný stan. Krom? stánku s pivem a vínem je civilizace hodn? vzdálená. Stavíme stan, va?íme ve?e?i, taktizujeme na zít?ek a dáváme se do ?e?i s dvouma fantastickejma Ozíkama -Billem a Chrisem. Jsou taky ze Sydney, ale p?i tom se neznáme J V dev?t zji�?ujeme, �e v�ichni okolo u� spí a nepa?í jako je to b?�ný na BA. A tak jdem taky spát.

Ráno nás p?ivítalo de�tíkem, který na�t?stí p?ed startem skon?il. Hned po startu dostáváme dal�í bodový rozpis kontrol. Celkem rychle jsme se rozhodli pro optimální postup. Bohu�el zji�?ujeme, �e co v?era byl krásný sjezd do kempu, bude dne�ní zah?íva?ka po startu. Dokonce nás ?eká je�t? jedno dal�í stoupání navíc. Na 6 km to bylo 600 vý�kových metr?. Poslední ?ást se nedala skoro ani vytla?it.

Odm?nou je nám úsm?v a pochvala od po?adatel? a hlavn? nádherný výhled po australské krajin?. P?i n?kolika kilometrovým sjezdu na druhou stranu jsme skoro zava?ili �palky. Dal�í kontrola byla záke?n? zastr?ená ve slepý cest? asi 2 kilometry od hlavní odbo?ky, co� znamenalo dal�í pla�ení jedovatý hav?ti v zarostlé cest?. Pak u� na�t?stí valíme zase chvíli po asfaltu, vlastn? jediný za celý závod. Poslední kontrola p?ed cílem stála za to - dal�í po?adatelský vtípek. Kontrola je u potoka. P?ijí�díme prudkým sjezdem loukou, kde u� p?ed námi pár borc? vyjelo cestu. Kontrola je za potokem a samoz?ejm? podle pravidel k ní musíme i s kolem a výbavou. Tak�e trochu skok? p?es kameny, na co� dohlí�í jeden z po?adatel?. A zase tou samou cestou zpátky. Do cíle p?ijí�díme t?sn? p?ed limitem. Je�t? p?ichází namátková kontrola výbavy. Ukazujeme, �e skute?n? máme pí�?alku i lékárni?ku.

Jsme skute?n? rádi, �e jsme v cíli. Na�e záda a nohy nám p?ipomínají, co jsme si v posledních dvou dnech pro�ili. P?esto jsme �?astni, �e jsme si tenhle závod mohli zajet. Jdem se najíst do bufetu, který p?ipravili místní obyvatelé této vesni?ky mé st?ediskové. Bylo to asi takhle: Mary napekla kolá?e, osmdesátiletá Anne va?ila kafe, Christine ud?lala saláty, Jenifer nalo�ila maso, John to potom griloval a zbytek vesnice se na tom v�elijak jinak taky podílel. Takovou p?íjemnou atmosféru od místních lidí jsme je�t? nikde neza�ili. Jeden p?íklad na záv?r: po?adatelé poprosili o svolení jednoho farmá?e, aby mohli na jeho pozemek umístit kontrolu. Ten samoz?ejm? svolil a v den závodu tam dokonce je�t? vysekal p?es vlastní louku p?íjezdovou cestu, která tam p?vodn? nem?la být.

Jdem na vyhlá�ení vít?z? a jsme mile p?ekvapení, kdy� dostáváme cenu za dvojici z nejvzdálen?j�ího místa.

Fakta záv?rem: 11. místo v kategorii a celkem 66. z 250 tým? a dal�í intenzivní zá�itek a víkend s fantastickými lidmi.

Pro www.sns.cz Iva a Martin

Více info o závodu a dal�í fotky najdete na www.wildhorizons.com.au

+ přidat komentář