O cestování na závody aneb Čím vším mi kluk z SNS týmu Pedros nevyvrátil, že je absolutní megablázen!

21.04.2008

Nebudeme si dnes vyprávět o tom jak to na MTBO kempu v Dánsku bylo skvělý, jak byly pěkný závodíky, mapy, terény a jak bylo nakonec slunečno i na opalovačku, ale o něčem uplně jiném.

Takže nejdřív začnu tím, že jsme vyjížděli na tréninkovej MTBO kemp do Dánska o 2h dřív než lidi třeba z Prahy.

V autě jsme teda zjistili, že si náš pán řidič Pedros nevzal ani mapu... naštěstí Ctíba měl devět let starej autoatlas Německa. Bloudění hodinku v Berlíně i hodinku v Hamburku teda přičítám neauktuálnosti mapy a pomalu začínám chápat proč sem musel vstávat ve tři ráno a proč někteří cestovatelé potřebují na cestu vopravdu řádnýho fóra.

To že sme dojeli v Německu k pumpě nacukačku, když nám docházela nádrž poprvé bylo určitý znamení, že ten kluk to nemá v hlavě uplně srovnaný... při pojezdu mezi etapa v Dánsku opět jezdíme na rezervu, proč by se bral benzín, když je nádrž teprv v červenym. Naštěstí byl nevím čím osvícen a kupodivu před návratem domu béňo za poslední Dánský kačky nabral.

Cesta zpět však celej můj pohled na tuhle osobu jako na vopravdovýho blázna jen utvrdila.

Nebudu se moc rozepisovat o tom, že si pán tvrdohlavý nenechá poradit při výběru volnějšího stojanu na pumpě a schválně si vybere tu nejhorší variantu (má ale vlastně pravdu pět minut ze kterejch je nakonec čtvrthodka navíc nás asi nezabije). Nebo o tom jak jsem i já přispěl svým dílem, když kdesi u Magdeburgu řikám, "všimli jste si kolik bylo zpomalení kuli pracem na dálnici za celejch těch asi 600km?" (nebyla žádná) "...to u nás kutaj porát něco", ale vzápětí se projevilo stoprocentní zakřiknutí a přišla sada mnoha zůžení do jednoho pruhu, včetně omezení rychlosti, celkem na vzdálenosti snad 50ti kilometrů, čímž jsme si zkazili průměr. I tak se však mé odhady optimisticky blížili k tomu, že něco po jedenáctý bysme mohli být doma.

Ale když už jsme teda nebloudili po velkoměstech protože jsme jeli jinudy, tak asi 20km před hranicema mu Meloun za volantem hlásí, že nádrž je prázdná a jestli nevemem. Pedros nejspíš v domění, že trojčlenka je něco od Tří Sester co důvěrně zná, nebo že zadání rovnic o několika neznámých včetně koeficientu tření větru o čtyři kola na střeše a aktuální kilometráže, řeší prakticky při všech jeho životních situacích a suše propopočítává že NE, že dojedem do Čech. Načež hned za městem začíná naše oblíbená cukačka... řikám vrátíme se asi necelý 3km zpět do Lobau a natankujem... NIC pocukáváme dál.

Postupnými přískoky rychlostí asi 6kmh do kopce a ne o moc rychlejší sesuvy z kopce díky gravitaci, ve mě vzbuzují střídající se výbuchy smíchu se záchvaty zuřivosti. Ale docukali jsme se na okraj Žitavy, takže 12km za asi půl hodiny, no na bajku bysme byli rychlejší. V Žitavě se obětuje Ctíba, sundává svuj bike a vyrází s blikačkou do tmy lovit tekutinu, která byla aktuálně ve světě vedle krve a vody tou pro lidstvo třetí nejzásadnější, ikdyž pro "některé" je pořadí absolutně jiné a něco jako benzín předbíhají tekutiny výčepní, popřípadě barové, které nejspíš mají zásadní vliv na konečný tvar "něčí" osobnosti. Takže v Žitavě na hodinu zásek, protože Ctíbu nenechali natočit do PETky, asi za vidinou výdělku 7EUR za kanystr a tak se musel vracet pro prachy na kanďák. Libovka sedíme a čučíme do tmy a to sme mohli bejt skoro doma. Nakonec se zadařilo a tak máme 2,5litru šťávy, motor naskakuje a jedem dál po okruhu Žitavou. Nechci nechávat dál vše náhodě protože se přece jen další den chystám do práce a řikám pojďme tady vzít benzín třeba by nemuselo bejt v Čechách otevřeno... Meloun se přiznává že má ještě 20Eur... no a NE vemem přece v Čechách.

V Hrádku samozřejmě zavřeno, nad Bílym Kostelem sme nevzbudili obsluhu nočního provozu, takže sme se zase museli cukat až do LBC, naštěstí jsme docukali až ke stojanu.

Korunu všemu ještě nasazují asi půlkiláku od Ctíbova domova cajti, který se asi nudili a museli si odškrtnout křížek za kontrolu řidiče na cestě, naštěstí náš plně naložený vůz asi neotipovali na test řízení pod vlivem, ikdyž kdyby nás viděli před pár minutkama a tak to nebylo tak nadlouho a mohli jsme se věnovat posledním nástrahám cesty, který už mohli bejt snad jen z osvědčených klasik, jako jsou ztráta zahrádky s bikama a nebo přejetí čehokoliv co dejchá. Ve dvě jsme doma jak na koni, typuju že Jaryn v Brně už tak hodinu spí.

Jinak cesta celým placatym Dojčlandem je brutální, zabaví vás maximálně počítání větrnejch elektráren, který jsou asi to jediný co tam tvoří nějakej ráz krajiny, případně dotahujete teorie kolem těch vrtulí k dokonalosti, že kdybyste přivázali na list tý vrtule Melouna hlavou od středu jestli by mu upadla nebo ne a jakou by asi tak v případě že "jo" dosahovala rychlost, a nebo na kterejch částech těla by mu kvuli odstředivce krev chyběla nejvíc.

+ přidat komentář