Eddy Merckx

09.09.2009

Páteční předehra

Den začíná v 4:04, připravuji broskvové želé do koláče, který jsem zplodil ve čtvrtek, likviduji klasické haldy nádobí a taky zkouším zastavit sračku z hrušek. Do Prahy jedu s holkami o dvě hoďky později, protože stolice velice obezřetně přechází v normální konzistenci. Na oslavu vyndání Andulčiných stehů se podvolím k návštěvě obchodního centra Letňany, kde záhy lituji – dvouhodinový pochoďák v océčku dělá z mých nohou totálku. Cestou do Smrže je mi stále blběji, začínaj mě bolet klouby a doma zjišťuji, že jsem dostal po 17 letech horečku, loupnu do sebe Ácéčko a zkouším se pelešit. Z postele mě dostala časovka na Vueletě a vůně číny. K večeři doráží i můj cyklistický doprovod – táta a taky chlazenej bíráč. Jeden nezabíra tak tam loupnu ještě birela po Kátě a teplota je ta tam.

Sobotní intermezzo

Den začíná v 4:04, připravuji snídani, likviduji klasické haldy nádobí, nakládám kola a zblitek matroše do Osteraichu, ještě si stačím oholit cyklistická místa a už se probouzí i taťka. V 5:45 vyrážíme. 8:20 dobírám beňo a vody u Makra v Budějicích. 10:50 sjíždím 15 km před Salzburgem do městečka Mondsee, kde nakupuji žluté Swisstopy na karbonové ráfky a vplouváme do protisměru zítřejšího preťeku hledat vhodné místo na bufet. První místečko je velmi úzká polňačka, na kterou jsme sjeli z hlavní, ale moc tomu nevěřím, protože tudy má projet cca. 1500 šílenců. Po dalších pár kilometrech objezdu polňačky je konečně nájezd na tuto partii z hlavní – klasická viaduktová kravata do kopce. Tady dávám otci jasné instrukce a trochu naivně předpovídám, že odjedu z balíku a bude čas na předávku lahve a enerdžajzru. Po příjezdu do Egendorfu jdeme prezentovat a podaří se nám vyprosit druhou vlnu – namber mám do třetí, celkem jsou čtyři, které startují v pětiminutových intervalech. Odpoledne jedu našlukovat posledních deset kiláků a obrousit nové špalky. Táta mezitím jede ještě jednou na místo předávky aby se ujistil, že tam v neděli trefí. Špalky se koušou a smrděj rozhodně tam zejtra použiju starý klasický korkový Dury. V poslední vesnici před dojezdovým městečkem je rozkopaná asfaltka a obousměrný amply. Naivně doufám, že zejtra tu budou řídit průjezd rakouský švestky. Kvituji, že kilák před tímto místečkem je poslední zalomovák cca. 800 m.

V podvečer mám wopjet sračku naštěstí jedna dáfka.

Nedělní Eddy

Den začíná v 5:50 – jdu provětrat mísu. Paní domácí zaspala a snídaně má trochu skluz. Vše jsem samo nechal na poslední chvíli, takže foukám kola, rezervy, instaluji čípek na řídítka, měním špalky a u posledního mi upadl aretovací šroubek do botky, pochopitelně je nenávratně pryč, ale pečlivý Švýcaři mají naštěstí v balení i funglofky s natřenými závity. Ještě na sebe sápnu pár deka růžovky a hybaj roztočit hnáty na start. Rovnou nekompromisně předbíhám na čelo II. vlny. Soused to asi nemohl rozdejchat a tak zkouší napodobit mojí neomalenost a sápe se z druhé vlny ke vchodu do první tady ho nekompromisně dva pořadatelé fakují zpět, ale maník to bere po svém, šmikne to podél zábran do půlky první vlny tam přehodí šemíka a po té i sebe. To je krásný impuls, beru to z druhé strany hrazení I. vlny nejdříve tam hopnu a kolo mi podává neznámý rakouský trenér. A už je 7:50 začíná přestřelka kultovní němčiny esterajch-Leoše, upozorňuje, že bychom neměli jezdit v protisměru a taky vítá na čele první vlny se startovním číslem 1 Eddyho Merckxe. Výstřel z flinty a po chvilce protínám pípák. Za prvním kruhákem míjím Eddyho a začíná boj o pozice. Balík jede naštěstí od začátku svižně a u všech ostrůvků stojí dvojice cajtů s praporky. Na prezentaci jsme vyplňovali akreditaci a podepisovali prohlášení, že pojedeme max. dva vedle sebe. Dá se to těžko dodržet,najížděj vedle nás policejní motorky a auta a chtějí to dokázat nejprve verbálně potom natvrdo z boku šrotujou balík k pravé škarpě po pár kilometrech to vzdávaj. Tempo je pořád okolo devětatřiceti a první kopce začínaj dělit pole. Snažím se udržet v prvním balíku, kde nás jede cirka 80. První a pro mě i poslední LABE míjíme a obsluha se nesnaží ani podávat jen mávaj a řvou. Na čele to tahá šestice lidí, vč. bývalého profíka Paula Lindnera. 2x se pokoušíme odjet ve třech s Lindnerem, bohužel druhej rakušák je línej a pokusy selhávaj. Přichází poslední 2 kilometry před soukromým bufetem, jedeme po hlavní a bohužel jsem u pravého kraje v půlce balíku. Před nájezdem do kravaty si balík najíždí levou stranu a tak vyšpurtuji po pravý straně a do zatáčky vjíždím těsně třetí. V rychlosti cca. 30 km musím přejet na druhou stranu – otec stojí vlevo a je trochu mimo, asi nečekal když viděl ten balík, že tam budu. Samozřejmě musím přibrzdit, ale přesto je má rychlost vysoká a otce míjím,ještě stačím zařvat ať zkusí běžet, ale vůbec mi nedochází, že už pár let neběhá. Začíná mě předjíždět celý balík a v tom vidím jak kolem mého levého raněného ramene sviští bidon po balistické křivce naštěstí nikoho nezasáhl, předávka na hovno předjel mě téměř celý balík. Začíná úzká polňačka a propadám se zhruba okolo 60. místa. Naštěstí přichází první pořádný rozřazovák místy 15%. Propracovávám se postupně dopředu po první půli jsem okolo čtyřicítky, chvíli se to narovná a opět peklo lidi wodpadaj a sjíždím postupně lochny. Konečně se blíží horizont dvoukilometrového kopce a jsem na konci prvního asi třicetičlenného balíku, tepofka 175 (moje maximálka 176). Dolů nádherné serpošky špalky útlocitně preludují. Zbývá už jen 100m krátkého stoupáku od jezera a výjezd na hlavní a potom hajdy posledních 30 km do cíle. 30 m před nájezdem se v ostrý pravý rozhodnu, že shodím velkou placku a daří se neskutečné řetěz jde dolů vpředu, ale bohužel i vzadu mezi poslední pastorek a karbonový placatý dráty na Ultimatech. Následuje nakopnutí ze sedla a je nabíledni, že jsem skončil. Chvíli na to čumím a nevím co mám dělat, chce se mi brečet a rozbít hubu Rajtříkovi, který seřizoval dorazy. Řetěz se vesele houpe zaříznut mezi karbonovou nábu a Sramácký tělo 11-23. Vše je v pr…. . Nevím na jakou páku dřív sahnout. JSEM TOTÁL. Pro jistotu přehazuji šaltr i smyk řetěz putuje doprava rolničky ho mrsknou na sedmnáctku a vepředu smyk na velkou plandu. S tímto, o čtyři pastorky těžším převodem než před crashem se vylámu k hlavní tady mi nezbejvá než naposledy zamávat vzdalujícímu balíčku a možnosti bojovat o vítězství. Po chvilce mě dojíždí první čtyřčlenná kapela. Začínáme točit, ale tempo dvou z nich je evidentně na hovno. Řvu na ně lámanou němčinou schnellll!!!, naznačuji, že nás zezadu sjížděj. V Mondsee už je nás šest, následuje ostrý 600m 10% kopec. Odjíždím z balíku je to samej lůzr. Na rovině fouká proti a zezadu se přidalo dalších osm borců. Přichází dělení tras v Thalgau. Hned za městečkem začínají nastupovat vyčůraný „šetřílci“, naštěstí na to nemaj a sami se ve větru propadají zpět. Poslední kopec – znám ho ze soboty a nástup dvou šamanů z Kuoty co to jedou na velkou mě nechává klidným. V půli kopci šamani + já. 100m pod vrcholem nastupuji, lidi fandí, myslím na amply, kéž by byla zelená nebo aspoň oranžová. Jedu to jediné co ty vzadu může zlomit – 53x11. Vyjedu zatáčku před semafory a je mi jasný, že dnes není můj den. Rudááá záře nad Kladnem a dva cajti vstupují do vozovky, podle kolony je mi jasný, že oranžová musí přijít co nevidět. Bohužel stavím, čekám, stále čekám a když se rozzáří oranž přijíždí můj osudný balíček. Na průjezdu po rozkopané silnici dojíždíme 2 rozsekané cyklisty, že by trosky z prvního balíku. Hned za amply je vše jasné 1.balík je od nás 300 m. Celý náš balík ožívá, poslední 2 km a jednotlivci se snaží odjet z balíku, bohužel většinou je únik okamžitě likvidován a všichni svěsí. Balík před námi se nám v posledním sjezdu před Eugendorfem nebezpečně vzdaluje. Konečně posledních 500m ostrá levá, za zatáčkou tři lidi na zemi v krvi, nájezd na rovinku před námi mizí z kruháče poslední závodníci z čela. Najednou vlna jak sviň jsem zavřenej zleva mastodonti jdou přede mne. Kruháč šacuju to na osmej flek, zdravě se naseru, cíl je 200 m do mírného kopce. Všichni jedou pravou stranu tempo vražedný. I když jde možná wo howno, roztáčím hnáty schazuju o dva pastorky jdu ze sedla ala Abudžaparov a začínám najíždět vlevo mastodonti se snaží zahákovat, jedu, jedu a vidím bránu nesmím se otočit, už cejtím jak mi dochází, ale nechci to vzdát. Bohužel čipový koberec je až za branou. Slovinec a Rakušák mi tam házej rodla, čipy jsou na řídítkách v čísle a tak mě dali o 3 resp. 1 setinu vteřiny. Přijíždím třetí z balíku. V cíli se dozvídám, že z prvního balíku odskočili tři lidi před amplama a měli naštěstí zelenou. Balík potom musel čekat a proto jsme ho sjeli. Celkově jsem 24. a v kategorii 4. – můžeme jet domů brambory se nevyhlašujou. Od prvního místa v mé kategorii mě dělí 20 vteřin. V balíku před námi dojelo 19 lidí a ti z mé kategorie špurtovali v druhé polovině. Takže kdyby byly v prdeli ryby, mohl jsem tam lízat stupně.

Co říci závěrem – příjemný slunečný víkend, osudová vteřina, taťka dostal po neúspěšné předávce úspěšnou hnačku, zazávodil jsem si na dálnicích cestou zpět jednawosumnula alias daimond race kombi /cesta zpět 5 hodin/...

	+ přidat komentář
21.05.2016 01:42:26 - This is a really inl This is a really inleiltgent way to answer the question.	Terry r2rFDee6I6 http://oddmur.com
08.01.2013 21:40:04 - tpdnyxDWLAylK You keep it up now, undesrantd? Really good to know.	Dernis FnJYMUpGL http://www.facebook.com/profile.php?id=100003407313163