MČR v OB na klasický trati (Kokořínsko) - pohledem bajkera

23.09.2006

Tak jsem se zase po dlouhé době odhodlal z tréninkových důvodů si zaběhnout pěší OB s tím, že oni pěšáci maj tu mapu přece jen vychytanější. Oddělal jsem čip z mapníku, vybagroval odněkud svoje starý dederony, půl dne sháněl svoji běžeckou buzolu po známejch (s tím torzem co vozím pro jistotu na bajky bych asi nevyžil) a protože nejsem žádný máslo, tak jsem se vypravil rovnou na MČR na Kokořínsko. Trochu mě zaskočili pořadatelé, když mě odmítli přihlásit za mé běžecké zásluhy z minulosti rovnou do jelity a odkázali mě na Téčka (příchozí) s tím, že nejsem do dvoustovky v ňákym rengingu či kýho šlaka, protože jsem za poslední tři roky běžel jen dvoje oblasťáky a to jsem ještě jedny nedoběh. Ale řek jsem si, že samozřejmě nemůžou vědět o mých MTBO kvalitách a znát moji formu, tak jim to přece jenom odpustím a přihlásil jsem se do těch Té čtyřek s tím, že prostě vyhraju sobotu a pak si spravím chuť 80-ti kilometrovým švihem na bajku domu.

Z důvodu usilovné předstartovní propagace SmržMana (http://smrzman.sns.cz) jsem málem nestih start (pěšky se ta cesta děsivě vleče). Vybíhám svižně ku lesu a hned na první zjišťuju, že vlastně oni pěšáci nemaj kódy psaný v mapě za číslem kontroly a nějak jsem se před startem tudíž zapoměl zajímat o popisy (To jsou takový ty obrázky co běžci používaj, aby věděli co a jak). No řek jsem si, že za těch dvacet let svojí pěší OB kariéry mám přece jen tu mapu na háku a nějaký skály mě nerozhoděj. Budu prostě dávat větší bacha co razím a s tímto poctivým předsevzetím jsem hned tu první kontrolu razil blbě. Na osmičce se mě nějakej borec ptal jestli jdu taky na 54. Tak říkám: “Nevím, nemám popisy”. Chvíli na mě čuměl a pak povídá: “Máš je na mapě v pravo dole, vole”.

Trať teda luxusní. Pěkně postavená dokonce i v těch T4. Bomba terén, akorát že v takovejhle podmínkách se podle mě nedá ani chodit na houby natož běhat. Trochu mě zaskočilo, když mě ke konci do těch kopců začali předbíhat takový vodederónovaný špunti. Prostě to vítězství na O-Ringenu, který jsem si kdysi na gymplu stanovil jako životní cíl, asi padlo definitivně pod stůl. Musím konstatovat, že na to lítání po skalách se používají nějaký úplně divný svaly, který při šlapání do pedálů člověk nějak nepotřebuje a který asi ani nemám, jak jsem se tam plazil. A nevím jestli jsem už zapoměl jak se zdvíhaj nohy, ale pořád jsem ležel na tlamě a jsem celej pomlácenej, jak jsem pořád o něco zakopával. Taky ty moje sešmajdaný tenisky nebyly asi do těch skal to pravý. Nahoře na hraně si stačilo škobrtnout a už jsem letěl skalním průchodem jak sjezdař ve vejci až dolů.

. V cíli se mě další bajker Gibon ptal co a jak a jestli je to bezpečný (Bojí se výšek a v alpách si odřel helmu, jak se furt s tím bajkem plazil při skalní stěně) a kolik že jsem to jako šel. To jsem teprve zjistil, že hned jedničku mám raženou blbě a jsem disk (Zjistil to teda Šrůta a měl z toho strašnou srandu, čemuž vůbec nerozumím. Mě to vtipný nepřišlo). A bezpečnej sport to každopádně není ani náhodou. Zlatý bajky. Vážně nechápu jak mohli někdy v témném orientačním dávnověku někteří bajkeři zahodit kola a začit lítat po lese pěšky a ještě při ČSOB založit sekci pěšího OB. Vždyť je to evidentně nebezpečnej nápad. Nemáte brzdy, takže se z těch skal řítíte tak nějak dost živelně. Nemáte žádné odpružení, takže vám všechny nárazy jdou přímo do kolen a kotníků (bez ortézy nebo kotníkových bot je to fakt o zdraví). Nemáte camel bag (protože při běhu to děsně šplouhá), takže nemůžete dodržovat pitnej režim a na energetický gely a tyčky ten běžeckej dres nemá žádný kapsy. Navíc běháte přímo po lese, takže pořád o něco zakopáváte. Taky co je to za nápad lítat po skalách a čučet při tom do mapy místo pod nohy. A ani z kopce si nevychutnáte sjezdík a dřete úplně stejně jako do kopce.

No přezil jsem. V cíli jsem sundal ten nepřirozenej dederón, hodil na sebe svůj slušivej bajkerskej dresík, do sebe hodil kelímkáče a párek a v rámci regenerace si hodil pohodovej svižík na bajku do Jablonce.

Vždycky, když chce někdo jít pěšky někam, kam se dá dojet na kole, se ho ptám, kdy přistál.

+ přidat komentář