MS MTBO Polsko

04.09.2008

Mírně zvlněný, spíše rovinatý terén v okolí polských Mazurských jezer dával tušit, že příliš neumožní získávat ve výjezdech nebo technických sjezdech, a proto i letošní příprava k jednomu z vrcholů sezóny směřovala spíše k rychlosti než k síle v kopcích a také k jízdě v měkkém písku. Tu jsme ladili pod vedením našeho reprezentačního trenéra libereckého Jirky Vraného (který je zároveň mým osobním trenérem) na písečném podkladu u Hamru na Jezeře, nebo poblíž Sosnové a Bezdězu.

Letošní MS v MTBO (orientační závody horských kol) mělo letos jeden zvláštní parametr navíc, což byla možnost jízdy terénem mimo cesty, která je u nás zakázána a v pravidlech u nás platí, že při pohybu mimo cesty musí závodník kolo nést. Tímto parametrem dostaly volby postupu mezi kontrolami další zajímavý rozměr. Jízda volným terénem je nejen náročná na techniku jízdy, kdy si biker musí dávat pozor na skryté terénní nerovnosti v borůvčí a vysoké trávě, ale také musí být ve střehu, aby nenamotal přehazovačku o klacky a neutrhl patku rámu, což by mohlo znamenat konec závodu.

Dalším parametrem, který činil závody náročnými pro techniku, byl písečný podklad, který byl po deštích spíš vlhký a tím sice o něco lépe sjízdný než za sucha, avšak po propršené noci před čtvrtečním Longem bylo jasné, že se brusná pasta dostane úplně všude a může působit problémy nejen destičkám kotoučových brzd, ale také pohonu v podobě sukování řetězu na převodnících.

Všechny tyto obavy jsem díky systému planetové převodovky Rohloff nechal za sebou a mohl se plně soustředit na závodní tempo a mapu (více o výhodách Rohloff systému se můžete dočíst v tomto článku). Bohužel se mi v úterním Middle (krátká trať - 22km, 250m převýšení) nepodařilo plně udržet koncentraci po celý závod a na 11. kontrolu jsem se neuhlídal ve změti cestiček a vyrobil více jak dvouminutový zásek, který mě stál umístění blíže k top ten. K dalším menším časovým ztrátám v tomto závodě přispěla taky horší kvalita mapy, v některých místech neseděla klasifikace sjízdnosti cest a dokonce i úhly křižovatek.Tak se stávalo, že člověk na křižovatce najel do jiné cesty a po zjištění, že další tvary nesedí, musel buď otáčet nebo korigovat volbu postupu. Nakonec tedy 28. místo (4. z našich).

Středeční kvalifikaci na Long jsem absolvoval v pohodovějším tempu, protože rozdíly ve světové konkurenci jsou opravdu veliké. Primární tedy bylo nedefektit, případně nedisknout závod oražením jiné kontroly a srovnat se se změnou měřítka mapy z 1:15000 na 1:20000. Devátým místem ve své rozjížďce (ze tří) jsem postoupil na páteční Long.

Bohužel ani finálem Longu (klasická trať - 39km 310m převýš.) jsem si nespravil chuť a vyrobil pár chyb, hlavně v podobě výběru dlouhých postupů. Hned po startu jsem na první kontrolu neobjížděl zvlněný terén, ale jel přes několik "kopečků", což jsem pro další volby postupů vyhodnotil jako ne úplně ideální a pokoušel se spíš objíždět, což bohužel právě v těch dalších postupech opět nebylo ideální. Ke konci dvouhodinového závodu ve vysokém tempu, mi nejspíš díky třítýdennímu červencovému tréninkovému výpadku, kvůli zranění kolene, které jsem si dovezl z Alp, docházely síly a měl jsem co dělat, abych v poslední třetině závodu udržel tempo Jardy Rygla, který startoval přede mnou a kterému se díky chybě v úvodu závod nezdařil. Nakonec 27. místo (opět 4. z našich)

Poslední disciplínou byly sobotní štafety, kde jsem se konečně vyvaroval mapových chyb i přes nástrahy "nekvalitní" mapy v podobě nezakreslených cest. Navíc se mi také dařilo jet ve vysokém tempu a na druhém úseku stahovat náskok několikanásobného mistra světa Mika Tervaly (FIN), který mi ale nakonec v závěru závodu díky výhodnější farstě* odskočil. Díky výkonům parťáků ze štafety Radka Lacigy (dobře rozjetý první úsek) a mocně finišujícího Honzy Lauermana, jsme obsadili páté místo za Švýcary, půl minuty od bronzové medaile, kterou brala naše štafeta ve složení Martin Ševčík, Jarda Rygl a Lubomír Tomeček. Ještě předtím ale došlo k překvapení, kdy ještě na divácké kontrole kousek před cílem vedl mladý ruský závodník Anton Foliforov téměř o půl minuty, ale nakonec se před něho překvapivě dostal dánský Soren Strunge.

Během září nás čekají také závody Českého Poháru v Liberci, kde bude také OPEN kategorie, kde je možnost si závody na horských kolech s mapou vyzkoušet (více informací naleznete přes www.mtbo.cz). Na konci září (23.-27.9.) nás čeká druhý vrchol sezóny, kterým je Mistrovství Evropy v Litvě na písečných dunách Kurské kosy.

Výsledky

• Sprint:
  Muži: 1. Lasse Bru Pedersen (DEN), 2. Jiří Hradil (CZE)
  Ženy: 1. Hana Bajtošová (SVK), 3. Martina Tichovská (CZE)
  Junioři: 1. František Bogar (CZE)
  Juniorky: 1. Tatiana Repina (RUS), 2. Hana Hančíková (CZE)
• Middle:
  Muži: 1. Adrian Jackson (AUS), 3. Lubomír Tomeček (CZE)
  Ženy: 1. Ksenia Chernuh (RUS), 6. Renata Paulíčková (CZE)
  Junioři: 1. Valeriy Glukhov (RUS), 2. Marek Pospíšek (CZE)
  Juniorky: 1. Hana Hančíková (CZE)
• Long:
  Muži: 1. Ruslan Gritsan (AUS), 4. Lubomír Tomeček (CZE)
  Ženy: 1. Christine Schaffner (SUI), 11. Chudíková Bára (CZE), 12. Jirásková (Jakoubová) Markéta (CZE)
  Junioři: 1. Valeriy Glukhov (RUS), 2. Marek Pospíšek (CZE)
  Juniorky: 1. Světlana Poverina (RUS), 9. Hana Doležalová (CZE)
• Štafety:
  Muži: 1. DEN (Pedersen, Gasbjerg, Strunge), 3. CZE (Ševčík, Rygl, Tomeček), 5. CZE (Laciga, Svoboda, Lauerman)
  Ženy: 1. FIN (Lang, Hara, Stengard), 5. CZE (Paulíčková, Jirásková (Jakoubová), La Carbonara)
  Junioři: 1. FIN (Niemi, Juura, Saarela), 6. CZE (Fajtl, Bogar, Pospíšek)
  Juniorky: 1. CZE (Marešová, Doležalová, Hančíková)

*Farsta - je systém závodů pro hromadné starty, který bývá při závodech štafet a znamená to, že některé kontroly jsou pro všechny společné a některé jsou poblíž sebe a závodník tak nevisí za soupeřem, ale musí neustále mapovat, aby neorazil cizí kontrolu.

+ přidat komentář